V Číně můžete porovnat minulost a současnost jedné z nejstarších civilizací světa, setkat se s největšími nábožensko-filozofickými proudy Orientu, projíždět se původním venkovem a přesívat rýži, která miliardový národ živí tisíce let.

Peking je natolik automaticky chápán jako centrum čínské vlády, až se zdá nemožné, že tomu někdy v historii bylo jinak. A přece - přes polovinu doby existence jednotného čínského státu se hlavní město a sídlo panovníka nacházelo jinde. Ironií historie první vládce, který své sídlo přenesl do míst dnešního Pekingu, nebyl Číňan, nýbrž Mongol - slavný chán Kublaj (čínsky Š´-cu), zakladatel dynastie Jüan, jenž v roce 1271 přijal titul čínského císaře a od roku 1279, po definitivní porážce Jižních Sungů, vládl celé Číně...

Zakázané město najdeme přímo ve středu Pekingu, což je místo, které bylo považováno za střed vesmíru. Své jméno získalo díky tomu, že za císařské Číny bylo nepřístupné obyčejným smrtelníkům. Dovnitř smělo kromě císařské rodiny pouze vybrané služebnictvo a hosté. Jedná se o největší palácový komplex na světě. Palác má téměř kilometr na délku a 750m na šířku. Je obehnáno vysokou purpurovou zdí s obrannými věžemi v každém rohu a vodním příkopem.

  Čínská zeď je jedním z největších bravurních, stavebně technických děl všech dob. Stavěla se od roku 220 př. Kr. za císaře Čchin Š'-chuang-tiho přibližně deset let. Tento panovník platí za jednoho z největších despotů v dějinách. Některé úseky obranné zdi zřídila už dříve různá malá, navzájem si konkurující království na severu. Čchin Š'-chuang-ti rekrutoval armádu z rolníků, vojáků, kriminálníků a politických zajatců k obnově poškozených míst a spojení těchto jednotlivých částí. Tak vznikl uzavřený ochranný val přes hory podél hranic jeho říše. Zeď byla zamýšlena jako bašta proti válečným mongolským nomádům na severu a pravděpodobně také jako demonstrace císařovy moci a nádhery.

Základní informace a doporučení před cestou do této vzdálené země...